MISTROVSTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY V AGILITY 2013, ANEB JAK JSME SE STALY VÍCEMISTRYNĚMI REPUBLIKY

06.11.2013 17:32

Máme za sebou vrchol letošní agiliťácké sezóny, nejprestižnější republikovou akci – 22. Mezinárodní Mistrovství České republiky v agility 2013 se zadáváním titulu CACIAg., které proběhlo první říjnový víkend, tedy ve dnech 4. - 6. 10. 2013 v příjemném kempu a areálu Sázavský ostrov v městečku Sázava.

MČR bylo pro nás takové příjemné zakončení letošní sezony s možností vidět se před zimní pauzou se všemi našimi kamarády. Organizace akce byla výborná, počasí vyšlo naprosto dokonale, protože ačkoli ráno bylo vše ojíněné mrazem, tak celý víkend svítilo sluníčko a bylo teplo, takže asi nikomu nevadilo, že se běhalo venku. I počet přihlášených týmů sliboval zajímavou podívanou, když včetně veteránů startovalo téměř 300 A3 týmů (v naší kategorii, tedy large, startovalo přes 100 týmů), kteří soutěžili na složitých a někdy až přemíru technických parkúrech. Odehrávala se tak zajímavá podívaná mezi rychlostí a technickou dovedností zúčastněných týmů (vždyť oba běhy dokončila jen pětina týmů!!!). Ubytování jsme také měli v místě a navíc se sešla bezva parta lidí. Prostě to bylo fajn.  

Program MČR byl třídenní a posuzování se ujali Paolo Meroni z Itálie (delegát v komisi agility FCI), Anne Viitanen a Kari Jalonen z Finska (je předsedou finské národní organizace).

Parkury prvně jmenovaného, tedy italského rozhodčího, nám (a nejen nám ;-)) opravdu moc nesedly. Běžet „6 překážek ze zadu“ v jednom parkuru, kde se potom nedá vůbec rozběhnout, byly a jsou pro nás opravdu hodně náročné ;-). Navíc skočky byly v jednom parkuru různě vysoké (prý, aby se prověřila skoková technika psů), tedy i na nejvyšší možné výšce, tedy na 65 cm.  Na druhou stranu pár z Finska mi byl velmi sympatický a to nejen tím, jaké stavěli parkury, které jsme si opravdu užily. Nicméně outy (okolo), spiny a techniku jsme si opravdu užívali celý víkend, tratě byly velmi technické, často i velmi rychlé.

Taktika našich běhů byla ale jasná. Běžet jednoduše a co nejrychleji, nic nekomplikovat a být vždy tam, aby Terrynka všechno včas viděla a já tak mohla našemu běhu dodávat klid a jistotu.

Již v pátek se běžel závod CACIAg., který stavěla finská rozhodčí Anne Viitanen. Těchto běhů jsme se nezúčastnily, jelikož zde mohou startovat pouze psi s PP.

V sobotu začalo samotné 22. Mezinárodní MISTROVSTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY.

Jako první se v sobotu ráno běželo agility družstev a poté následovali jednotlivci. Náš tým Blackout kromě mě a Terrynky  tvořily Lucka Zochová s Crazy, Pavla Klučková s Pantherou a Bára Škarnitzlová s Joykou. My s Terrynkou jsme daly parkur čistě a ačkoli to bylo z naší strany takové opatrné (asi na mě dolehl respekt z tak prestižních závodů J), tak jsme v tomto běhu doběhly jako jednotlivci na krásném 18. místě ze 105 závodníků. Lucka, Pavla i Bára se ale ve svých bězích diskvalifikovali, tož průběžné 18. místo z 27 startujících družstev.

Je však třeba říct, že žádné družstvo nezaběhlo tenhle parkur bez trestných bodů!!!! Na prvním, druhém i třetím místě skončily družstva s 5 trestnými body!!!

Parkur, který pro tento běh (tedy pro agility družstev) stavěl Kari Jalonen z Finska byl sice v některých místech technicky náročný, ale přesto nám nepřišel nijak zvlášť těžký (asi to bude tím, že finskou techniku i jejich parkury mám ráda ;-). Ostatně jako všechny parkury, které ten víkend finští rozhodčí postavili.

V jumpingu jednotlivců, který následoval, jsme s Terrynkou startovaly jako jeden z posledních týmů (někde kolem 97 místa). Parkur tentokrát stavěla Anne Viitanen a myslím, že to byl nejhezčí parkur za celý víkend, běhavý, vzdušný a všude spoustu místa. Tenhle parkur jsme si vážně užily (a podle doběhnuvších týmů nejen my ;-)) a doběhly bez chyby na krásném a průběžném 28. místě ze 102 závodníků. Krásný výsledek na tak malého a těžkého psa s téměř 8 křížky na hřbetě .

Sobotní večer jsme strávili s holkama z Budějovic v místní hospůdce a po propovídané noci šli spát někdy k ránu.

V neděli se začínalo jumpingy družstev. Já a Terrynka jsme doběhly s jednou chybou, kdy nám na dvojskoku spadla druhá laťka (naše jedna jediná chyba za celý víkend!!!!!!!!!!!) a bylo z toho 35. místo ze 104 startujících. Holkám se ovšem opět nedařilo a stejně jako v sobotním agility se všechny diskvalifikovaly, což nám stačilo na 22. místo v tomto běhu. Celkově jsme jako družstvo skončili na 24. místě z 27. Zúčastněných družstev. Hold není každý den posvícení ;-).

A pak už tu bylo finále jednotlivců. Paralelně se začalo běhat agility small a large. Parkur large sliboval opravdu velmi zajímavou podívanou a už při prohlídce bylo jasné, že bude dost likvidační J. A taky že jo. Trať smallíků byla běhavá (i když také nebyla úplně jednoduchá), takže jim to i rychleji odsejpalo. Na posledních 15 startujících (= 15 nejlepších po prvním kole) se závod large na vedlejším parkuru přerušil a všichni šli fandit smallíkům.

Mistrem ČR v kategorii small se nakonec stala Adéla Havlíková s pinčem Baylies Ike Mark a jen pro doplnění Mistrem ČR Medium se stala Martina Klimešová s krásnou mudinkou Kiki.

Po finále small se celá pozornost opět vrátila k parkuru large. Trať finského rozhodčího nebyla až tak náročná, vyžadovala však naprostou soustředěnost psa na psovoda na jedné straně a samostatnou práci psa na straně druhé. Většině týmů se stala osudnou dálka, kterou psi proskakovali bokem a přistáli v nedalekém pevném tunelu. Čistě se parkur podařilo překonat jen 7 týmům!!!!!, z toho jen dva týmy měly čisté konto z prvního kola. Těmi týmy jsme byly já a Terrynka ;-) a Jana Kořínková se Sarčou.  

Letošním Mistrem republiky se tak stala Jana Kořínková se Sarah a já a Terrynka jsme se staly vicemistryněmi republiky v agility pro rok 2013, uffff

Co dodat……..

Když jsme v sobotu ráno odjížděli směr Sázava, ani v nejlepším snu by mě nenapadlo, že zpátky domů pojedeme s cenným titulem vicemistra republiky v jednotlivcích, protože i přes přísné kvalifikační podmínky byla konkurence opravdu obrovská, takže tak fantastický úspěch, jaký jsme si přivezly, jsme opravdu nečekaly (ostatně asi nikdo to nečekal).

Terrynce za chvíli bude už 8 let a její kostra prostě není pro large úplně ideální. Je jasné, že těžko porazí v rychlosti super stavěné borderky. Tak to bohužel v agility je. Mnoho věcí se dá udělat a naučit výcvikem, ale stavba psa je limitující. Ale já netoužím po stroji na vyhrávání, takže jsem ráda, že je taková, jaká je a ona za to dává do všech svých běhů celé své srdíčko a velmi se snaží  (za celý víkend shodila jednu laťku!!!).

Někdy má člověk prostě sen a ONA mi ho nechala snít až do konce..... NIKDY, nikdy JÍ nezapomenu, že mě nechala zažít ten pocit "stát tam".... Je pro mě nejlepší a jedinečná a já jsem na NÍ neskutečně pyšná .

A3Ch. TERRY:

• 18. místo/105 v Agility družstev Large a 35. místo/104 v Jumpingu družstev Large (celkově pak 22. místo z 27 družstev)
• 28. místo/102 v Jumpingu jednotlivců Large a 7. Místo/99 v Agility jednotlivců Large (celkově pak 2. Místo = VÍCEMISTRYNĚ REPUBLIKY V AGILITY PRO ROK 2013)

 

Za některé fotky děkuji Katce Terčové